První část
Klára seděla u kuchyňského stolu, oči upřené na obálky s červeným pruhem. Výzva k úhradě. Poslední upozornění. Možnost exekuce. Písmena se jí rozmazávala před očima, když si utírala slzy.
Dcerka Eliška si hrála na koberci s plyšovým medvědem a spokojeně si broukala. Ona nic netušila. Neměla tušit. Bylo jí teprve pět let. Klára byla odhodlaná ochránit ji před tvrdou realitou, ale jak? Mateřská dávno nestačila, brigády byly sotva na jídlo a alimenty? O těch si mohla nechat jen zdát. Otec malé zmizel, jakmile zjistil, že je těhotná.
"Musím něco udělat," zašeptala. Sáhla po mobilu a začala hledat možnosti. Bankovní půjčka? Nepřipadalo v úvahu, bez stálého příjmu ji nikdo neschválí. Půjčka bez ručitele? Možná to by šlo. Rychlá žádost online, peníze na účtu během pár hodin. Nebylo to ideální, ale měla vůbec na výběr?
Zhluboka se nadechla a klikla na tlačítko "Zažádat ihned".
Druhá část
Klára vyplnila formulář. Jméno, adresa, rodné číslo. Kolik chce půjčit? Nejmenší možná částka byla dvacet tisíc. Stačilo by jí to? Musí to stačit. Přečetla si podmínky. Žádný ručitel, rychlé schválení, splátky rozložené na rok. Trochu se jí ulevilo. Klikla na tlačítko „Odeslat žádost“ a čekala.
Minuty se vlekly jako hodiny. Když telefon zavibroval, srdce jí poskočilo. „Vaše půjčka byla schválena. Peníze budou připsány do 24 hodin.“
Klára se sesunula na židli a poprvé po dlouhé době se jí trochu ulevilo. Zítra zaplatí nájem, elektřinu, koupí Elišce nové boty. Na chvíli měla pocit, že všechno bude zase v pořádku.
Peníze na účtu, ale za jakou cenu?
Druhý den ráno si Klára otevřela bankovní aplikaci. 20 000 Kč připsáno. Najednou se jí rozbušilo srdce. Teď to musím splatit. Do kalendáře si vyznačila datum první splátky. 1 850 Kč měsíčně.
Peníze mizely rychle. Nájem, účty, jídlo. Za týden měla na účtu jen pár stovek. Klára si spočítala, že si bude muset najít druhou brigádu, jinak to nezvládne.
Hledala práci celé odpoledne. Nakonec našla úklid v kancelářích. Tři hodiny denně, pětkrát týdně. Nebylo to moc, ale mohlo jí to pomoct. Jenže kdo bude hlídat Elišku?
"Kláro, přece víš, že mám taky svoje starosti," povzdechla si její matka do telefonu. "Nemůžu ti Elišku hlídat každý večer."
Klára položila telefon a hlavu si složila do dlaní. Začínala se topit. Půjčka pomohla jen na chvíli, ale teď přinesla nový problém.
Třetí část
Klára se snažila zůstat silná, ale realita ji drtila. Každý večer uklízela kanceláře a domů se vracela úplně vyčerpaná. Eliška už usínala sama. Tohle bylo to, čeho se bála nejvíc – že nebude mít čas na svou dcerku.
Jednou večer, když odcházela z práce, zastavil ji kolega z úklidu, starší muž s laskavýma očima.
„Jsi pořád unavená, Kláro. Děje se něco?“
Nechtěla si stěžovat, ale nakonec se jí slzy samy draly do očí. „Nevím, jak dál. Mám půjčku, práci, ale pořád je to málo…“
Muž chvíli mlčel, pak jí podal vizitku. „Moje dcera pracuje v účetní firmě, hledají někoho na administrativu. Je to na pár hodin denně, ale platí líp než úklid. Zavolej jí.“
Klára na vizitku hleděla jako na zázrak. Možná konečně svítalo na lepší časy.
Konec temného tunelu?
Druhý den zavolala. Po krátkém pohovoru dostala nabídku – čtyři hodiny denně, lepší peníze a žádné noční směny. Byla nadšená. Když jí po prvním týdnu dorazila výplata, něco se v ní zlomilo. Poprvé za dlouhou dobu viděla cestu ven.
Půjčku začala splácet pravidelně a i když to nebylo lehké, už se nebála. Věděla, že to zvládne.
Závěr
Klářin příběh ukazuje, jak snadné je dostat se do finanční pasti, ale i to, že vždy existuje cesta ven. Stačí pomocná ruka, odvaha a odhodlání.